z Prahy do podmínek první republiky

3 | Hledáme statek na hypotéku

Píše se rok 2019 a my se porozhlížíme po nějakém domku se zahradou. Je potřeba, aby byl v dojezdové vzdálenosti do Prahy. Oba tam máme práci. Moc peněz našetřených nemáme, takže to nesmí být drahý domek. A když už máme strávit celý život na jednom místě a dát do toho peníze, ať má velkou zahradu, kde můžeme hospodařit. Chtěli jsme tedy "ideální" kombinaci. Za málo peněz hodně muziky.

Začalo pátrání po různých nabídkách na internetu. Nabízely se krásné domy s  velkými polnostmi. Ale za šílené peníze. Dobře, snížíme nároky. Dům nemusí být moderní a plně vybaven. Nepomohlo to. Nedoplatili bychom se.
Nejdříve jsme postupně snižovali nároky na modernost domu, poté na velikost pozemku a nakonec i na vzdálenost od hlavního města. Byla jsem se poptat v bance, jaké jsou podmínky pro získání hypotéky. Měli jsme nárok na tak nízkou hypotéku, že se nám vyřešil problém s hledáním nemovitosti. Za naši cenu bylo na trhu jen pár nabídek. Buď starý dům s pidi zahrádkou, nebo totální barabizna s velkou zahradou. No, když už si máme vzít hypotéku, radši si zvolím barabiznu s velkou zahradou. Barák se dá časem opravit, ale malá zahrada se nezvětší. Navíc si můžeme pomoci do rodinného rozpočtu tím, že si na velké zahradě i něco vypěstujeme, budeme chovat hospodářská zvířata a případně můžeme část pronajmout.

Narazili jsme na několik nabídek, které nás zaujaly. Když u nich však člověk prozkoumá katastr nemovitostí a územní plán, výběr mu spadne na polovinu. U zbylé poloviny jsme si tedy domluvili prohlídku. Díky snížení našich nároků jsme se tak podívali na barabizny ve Středočeském, Plzeňském i Královehradeckém kraji. Některé nemovitosti byly trosky v pěkném kabátku (dřevěné obložení na padající zdi), jiné svůj stav přiznávaly rovnou. Tady bychom po dobu opravy ani neměli kde bydlet. A pokud počítáme s tím, že si opravy budeme dělat sami a svépomocí, je nutné už v domku bydlet. Když máme platit hypotéku, nemůžeme k tomu navíc platit nájem v bytě.

Opět jsme změnili své nároky. Našponujeme svůj rozpočet na maximum, a zkusíme hypotéku vyšší o  milion. Nabídka na trhu se nám trochu rozšířila. A našli jsme! Statek na samotě s polnostmi, pastvinami, stodolami, chlévy... První prohlídka super, majitel na stejné vlně jako my, jednání realitky nebylo nejhorší. Hned bych se tam nastěhovala! Majitel chtěl statek prodat někomu, kdo by tam hospodařil, takže nám nabídl, že nám tam nechá i zvířata.
Bylo to přesně to, co jsme hledali. Trochu nás znervózňovalo to, že kdybychom do toho šli, měli bychom měsíční rozpočet našponovaný (opravdu hodně). V letech 2019-2020 bylo celkem normální mít hypotéku. Kde kdo má hypotéku a zvládá to. My to musíme zvládnout taky.

Vyřídili jsme si vše potřebné. Podklady pro hypotéku, rozbory vody, smlouvy, prohlídky stavebních odborníků... a jen pár dní před podpisem smlouvy z toho sešlo. Realitka se ozvala, že mají zájemce, který to zaplatí celé ze svého a hned. To pro ně byla samozřejmě výhodnější nabídka. Proč by se někdo babral s hypotékovým papírováním, když může mít peníze na ruku.

Byli jsme zklamaní. Po dlouhé době najdeme jeden jediný barák, který bychom bývali byli ochotni koupit. A zase nic.

Tak jsme poslali nájemné na další období za bydlení v pražském bytě.

Za málo peněz nemůžeme čekat zázraky.

Někdy byl člověk až překvapen
aktuálním stavem.