z Prahy do podmínek první republiky

5 | Velký úklid

Začali jsme do chaloupky jezdit na víkendy. Bylo potřeba ji dát trochu do kupy. Alespoň na to víkendové přespávání. Sobota obvykle padla na sekání trávy, neustálé opravování sekaček a odvoz bioodpadu. Neděle byla trochu odpočinkovější. Oba máme problém se zády, takže už víme, že nesmíme nic přehánět. Poslední den v týdnu byl tedy v režimu chvíli pracovat, chvíli odpočívat. Netrénovaní Pražáci moc nevydrží :)

Nedělní práce byly využity pro úklid v chalupě. Každou možnou chvíli, když to počasí dovolilo, se od příjezdu do odjezdu větraly venku peřiny. U chalup dřív bývala na dvoře kulatina na sloupcích, která sloužila ke klepání koberců a větrání peřin. Tu nemáme, takže duchny jsem přehazovala přes zahradní stůl a židle. Jednou, až na to dojde řada, je v plánu realizovat kulatinu na peřiny. Na dvorku to bude vypadat parádně!

Fajn, spaní by už jakž takž šlo. Teď umýt nádobí od prachu, broučků, myšinců a kdo ví čeho ještě. Mytí nádobí se tu provozuje jako za první republiky. V lavoru. Po letitých nánosech prachu byla voda špinavá již asi tak po 5 hrnečcích. Neustále jsem vylévala vodu a dávala novou. Člověk je u mycího stolu poměrně dost ohnutý, nevydrží u toho moc dlouho (mé ploténky rozhodně po chvíli protestují :). Mytí nádobí z celé chalupy tedy byla práce na etapy. Myslím, že to byla akce i na pár dní.

Paráda. Už si tu můžeme dokonce i uvařit čaj nebo ohřát párek. Spaní a jídlo je základ k přežití víkendu. Mrkneme se do skříní, že bychom si třeba do příštího víkendu uložili nějaké věci. Babi zemřela před 8 lety, od té doby se v chalupě s jejími věcmi nehnulo. Začala jsem tedy otevírat její skříně a třídit oblečení. Na jeho zatuchlost kupodivu stačila pračka s aviváží a delší větrání venku. Po chvíli se oblečení dalo znovu nosit. Něco jsem si uložila zpět do skříně na nošení, zbytek je schovaný na horší časy. Třeba jednou nastane doba, kdy ještě ráda vytáhnu babičkovské oblečení. Některé věci už ale zachránit nešly. Pár pletených kousků jsem vypárala a mám z nich klubíčka na nové projekty. Zničené bavlněné oděvy byly rozstříhány na hadry (přeci nebudu kupovat 3 hadříky za 60 korun). No a pak bylo ošacení, které šlo bez lítosti rovnou do popelnice. Byly to věci, ve kterých byla myší hnízda nebo mrtvé myši. Poté, co jsem ve starém kabátu nahmatala holou rukou myší hnízdo, jsem si na třídění šatníku pořídila gumové rukavice.
Skříně jsem vymyla octovou vodou a nechala dlouho větrat. U šatních ramínek jsem obrousila zašlé dřevo i černý háček. Ramínka neskutečně prokoukla. Krásné dřevo na stříbrném háčku. Ještě bych je někdy ráda nalakovala, ale na to zatím nedošlo. Stará ramínka vypadají jako nová a slouží dál.

Chalupa se postupně pouklízela, věci po babi se roztřídily do sekce "k uložení" a sekce "pokračujeme ve hře". Najednou už to nebyla ta zatuchlá vlhká chalupa. Už se tam dal strávit pohodový víkend bez nějakých větších psychických následků :)

Víkend míjel víkend a manžel si na podmínky v chaloupce zvykal čím dál víc (sláva flegmatikům!). V mezičase jsme sháněli po okolí pozemek, na kterém bychom postavili domek. Představa byla, že koupíme pozemek, budeme přežívat ve staré chaloupce, vezmeme si hypotéku a na novém pozemku postavíme normální rodinný dům s velkým hospodářstvím. Nastalo opět hledání inzerátů s realitami. Nově jsme naši snahu rozšířili o konkrétní poptávku na místním úřadu.

Z vypáraného oblečení mám klubíčka. Jednou z nich možná upletu ponožky.

Zašlá šatní ramínka jsem obrousila. Nadále budou sloužit.