z Prahy do podmínek první republiky

4 | Dočasně do chaloupky

V polovině roku 2020 jsme začali velmi vzdáleně a lehce uvažovat o tom, že nám asi nezbude nic jiného, než dočasně bydlet ve staré chaloupce a zkusit si koupit nějaký pozemek v okolí. V chalupě to chvilku vydržíme, postavíme si normální dům někde poblíž a bude vyřešeno. Sice budeme muset opustit práci v Praze, ale zase tam budou nižší náklady na pořízení pozemku, budeme si tedy moci dovolit práci s nižším platem.

Když jsem svého muže poprvé vzala do chalupy po babi, byl konsternován. Celý víkend víceméně proležel v posteli a jen se snažil pochopit, kde se to ocitl. V chalupě bylo vlhko, byla cítit plíseň a zatuchlost. Ve skříních bylo oblečení, se kterým se 8 let nehýbalo. Ráj pro extra zatuchlinu a myši. První spaní v nevyvětraných peřinách byl také zážitek. Veškeré nádobí, ač bylo ve skříních, obsahovalo mrtvé broučky v různém stadiu rozpadu. Všude po chalupě byly pavučiny a prach. Knihy na poličkách měly sežrané přebaly od místní havěti. Zahrada byla zarostlá. Keře měly 8 let pré, tak to rozjely v plné parádě. Kadibudka se rozpadala, vstup do ní byl poměrně nebezpečný. Zahradní stroje fungovaly i nefungovaly. Klasická travní sekačka startovala jen "na heslo" stylem zadní kolečka pootoč o 30°, levý bowden přetáhni přes tamhletu páčku, pohlaď svíčce špičku a zazpívej sekačce promované inženýry. Pak nastartuje. Možná. Bubnová sekačka nefungovala vůbec. A nezprovoznila jsem ji dodnes. Posledních 10 let se tam jezdilo párkrát do roka - posekat trávu, na podzim posbírat ovoce, moštovat a míchat kvas na pálenku. Je nabíledni, že chalupa byla v takovém stavu, v jakém byla.

Babička měla chaloupku jako rekreační objekt. Nebydlela tu, jezdila sem na víkendy. V důchodu tu pak trávila celé léto. Teď, 8 let po její smrti, se sem začalo zase víkendově jezdit. Chalupa začala částečně žít. Dočasně, než si koupíme pozemek a postavíme normální dům.

Myší bylo víc než dost.
Přesněji řečeno: hrabošů.

Havěť v chalupě zničila několik knih uložených na policích.