z Prahy do podmínek první republiky

12 | Nemáme televizi

Máte doma telku?
A kolik?
Oba jsme vyrůstali v 90. letech s televizí. Já si pamatuji ranní vstávání do školy se Sonicem nebo Oggym. O víkendu se ráno válelo v posteli s Gumídky, Rychlou rotou nebo Kačerem Donaldem. Manžel byl postižen podobnými pořady, avšak s tím rozdílem, že Sonic mu zůstal dodnes (kdyby mohl, pojmenoval by všechny naše budoucí děti Sonic bez ohledu na pohlaví :).

V pražském bytě byla též televize. Člověk ji měl puštěnou, ani se na ni nedíval. Zapínala jsem ji, když jsem chtěla nějaké zvuky na pozadí domácích prací. U toho člověk ještě musí koukat na to, na co nechce. Různé upoutávky, reklamy, diskuze o ničem. Při reklamě jsem akorát zažívala stres, když jsem potřebovala okamžitě najít ovladač k vypnutí zvuku. U reklam v TV jsem vypínala zvuk, aby mě ty reklamy tolik neprudily.
Večer člověk pospíchal, aby stihl večerní zprávy nebo film od osmi. Honem dovařit večeři, honem dodělat tohle a tamto. Úplně zbytečný spěch. Během pořadu se občas zjistí, že je nudný, tak začne přepínání na jiné programy. Dokud byly jen 2-4 programy, bylo to asi docela jednoduché. Teď vnímám, že se z toho stává dlouhé bloudění po kanálech s mizerným výsledkem. Připadá mi to jako pouhé zabíjení času. Sedět, držet v ruce ovladač a přepínat desítky televizních programů. Obvykle následuje konstatování, že v té televizi stejně nic nedávají. Člověk právě ztratil hodinu svého života.

Kdybyste dostali pokyn namalovat televizi, jak by vypadal váš obrázek? Já bych ji namalovala jako kvádr s tlačítky na boku. Možná i s anténkou. Dejte stejný pokyn nějakému dítěti. Pravděpodobně namaluje plochý monitor. Přesně toto se mi totiž stalo, když jsem doučovala malé děti angličtinu. Hráli jsme hru, kde byl úkol namalovat TV. Můj obrázek byl jasný důkaz, že už jsem zkrátka o pár dekád starší, no... :)

Po přestěhování do chaloupky jsme tedy usoudili, že televizi nepotřebujeme. Byla tu jedna stará, kterou používala babička. Tu jsme předali rodičům na chatu. Musím říci, že život bez TV je pro mne dost osvobozující. Televizní reklamy mě už vůbec nerozčilují, protože je vůbec nevidím a neslyším. Odpadlo mi hledání ovladače. Nejsem otrávená z toho, že "tam" nic nedávají, že jsou programy čím dál stupidnější, a že jsem nestihla začátek filmu. Nespěchám, abych stihla večerní zprávy. Mám svatý klid, protože se ty reportáže ke mně ani nedostanou. Užívám si ticho vesnice. Zprávy si přečtu na internetu, kde si k tomu ještě mohu dohledat doplňující informace a zprávu si ověřit. Když si chci pustit film, podívám se na ivysílání a podobné weby. Internetové vysílání má sice také reklamy, ale ty hned ztlumím. Oproti TV je těch reklam o dost méně. Pokud potřebuji nějakou kulisu k vaření, pustím si film na tabletu.

V souvislosti s absencí televizního přijímače bylo potřeba začít řešit televizní a rozhlasové poplatky. V Praze jsme nebyli povinni je platit, jelikož měl tuto povinnost vždy někdo jiný (rodič, pronajímatel). V chaloupce to však padlo na nás. Začala jsem studovat podmínky pro placení a neplacení těchto poplatků. Rozhlasový poplatek byl jasný. Rádio doma sice nemáme, ale máme auto. S rádiem. Zaregistrovala jsem se tedy k placení rozhlasových poplatků. Povinnost na ty televizní se však na nás nevztahuje. Televizní přijímač nemáme, televizní kartu také ne a na tablet nebo notebook se to nevztahuje. Televizní poplatek je teď 135,-Kč za měsíc. Ročně tedy ušetříme 1620,-Kč. To je docela slušný.

Co nám dalo to, že nemáme TV? Neřešíme blbosti, které v TV jdou. Nerozčilujeme se nad reklamami. Zbytečně neprosedíme u TV náš čas. Sledujeme jen to, co chceme - na tabletu nebo notebooku. Šetříme. Neplatíme spotřebu elektřiny na chod TV a neplatíme televizní poplatky. Nespěcháme, abychom večer stihli film. Máme čas na své koníčky. Místo televize si večer čtu knihu, háčkuju u filmu na tabletu nebo se učím programovat. Kdybychom TV měli, u poloviny činností by určitě běžela jen tak na pozadí. Zbytečně.

Člověk ten krám buď hledal, nebo stále přepínal kanály.