z Prahy do podmínek první republiky

14 | Slepice a kachny

Zimu jsme zvládli. Začala jsem naplno vnímat první náznaky jara. Tedy jaro jsem vnímala i v Praze, ale nikdy jsem z prvních zelených lístečků neměla tak obrovskou radost, jako tady v chaloupce. Zelenání přírody symbolizovalo konec válení se v posteli nebo u kamen. Brzy začneme trávit čas zase pěkně venku. Na čerstvém vzduchu a denním světle. Člověk má plno energie a plánů. Chtěli jsme hospodařit, můžeme tedy začít.

Už při koupi nového pozemku bylo rozhodnuto, že hospodářská zvířata budou právě tam. S hospodařením moc zkušeností nemáme, takže je potřeba začít zvolna. Není dobré přepálit začátek, aby nás to nakonec neodradilo. Začneme slepicemi. Budou vejce, kuřata na maso, slepice na polévku. Jestli zvládneme péči o tohle, zkusíme pak i něco dalšího. Na pozemku byl zděný kurník ještě po předchozích majitelích. Stavbu jsme vyklidili, koupili si vápenný nátěr a začala jsem bílit. Vzápětí proběhlo zjištění, že vápno v oku není nic příjemného. Od té doby bílím jen v ochranných brýlích. Jasně, že to je uvedeno na etiketě, ale kdo by to četl, že? :) Pár dní poté proběhlo druhé zjištění, že vápenný nátěr nejde z oblečení vyprat.
Kurník byl připraven. To by člověk neřekl, jak dokáže místnost prokouknout po obyčejném vápnu. Čisté bílé zdi, na zemi čisté piliny. Možná bych i řekla, že slepice měly hezčí bydlení než my :)

Začalo studium plemen kura domácího. Chci i kohouta, aby byla kuřata. Zároveň spoléhám na to, že své slepice aspoň částečně ochrání před predátory. Když už si mám koupit slepice s kohoutem, stálo by za to mít čistokrevné plemeno. Začátkem jara však nikdo čistokrevná kuřata ani slepice nenabízel. Na zimu každý redukuje chov, aby měl co nejméně hlav ke krmení. Na jaře bych sehnala pouze násadová vejce. K tomu bych však potřebovala líheň, a tu nemám. Není to levná záležitost. Hlavní myšlenka mého chovu byla, ať se kvočna postará. Přeci nebudu běhat kolem líhně a řešit vejce. Slepice jsem však chtěla hned. Nechtělo se mi čekat až do léta. Objednala jsem si tedy hybridy, kteří jsou vyšlechtěni primárně na vysokou snůšku vajec. No, sice to není čistokrevné, ale do začátku by to šlo. Kohout je taky hybrid, dokonce úplně jiného plemene. Případná kuřata budou jen na jídlo, ne do chovu. A čistokrevné plemeno si pořídím později, až tihle půjdou po pár letech do polévky.
Slepice, respektive kuřice, byly k vyzvednutí. Hurá, jedu pro naše nové obyvatele dvorku! A sakra! Do čeho je dám? Pytle tu nebyly, krabice také ne. Naštěstí tu po původních majitelích zůstala jedna kovová přepravka na drůbež. Dovezla jsem si tak domů 5 kuřic a 1 kohouta. Holky jsou bezejmenné, kohoutovi říkáme Arnošt. Pár dní byli zavření v kurníku, aby si zvykli na nový domov. V mezičase jsme začali stavět plot pro slepičí výběh. Bála jsem se, že když je necháme běhat po celé dvoutisícové zahradě, nakonec někde najdou díru a zdrhnou. Plot se nestihl a já to prostě riskla. Obyvatelé kurníku byli vypuštěni do celé zahrady. Neutekli, běhají tam dodnes :) Měli by si vážit takového výběhu. Pro 5 slepic a 1 kohouta skoro 2000 m2 travnatého pozemku se stromy. Každé ráno jim chodím otevírat kurník, večer zavírat. Myslela jsem, že mě to brzy přestane bavit. Ale ne. Zatím každý den za nimi chodím s radostí.
Holky začaly po pár měsících snášet první vejce. Samozřejmě byla malinká, nemůžeme chtít pro mladé slepičce vejce plné velikosti :) Radost však byla veliká. Kromě ovoce ze zahrady je to náš první zdroj jídla.

Slepice by šly. Zkusíme kachny. Začalo studování kachních plemen. No, bylo to celkem k ničemu, jelikož nabídka v okolí byla pouze na jeden jediný druh - brojlery kachny pekingské. Brojlery jsem nechtěla, jsou šlechtění pouze na rychlý růst (za málo krmiva rychlé maso). Já však chtěla kachny, které se co nejvíce postarají samy o sebe, budou i do chovu, postarají se o mladé. Nepotřebovala jsem rychlý růst. Potřebovala jsem, abych kolem nich nemusela celý den běhat. No nic, sice jsem chtěla něco jiného, ale nabídka je jen na brojlery. Vzala jsem 4 kousky. Do chovu nebudou, všichni čtyři půjdou na pekáč. Alespoň si na nich zkusím, zda kachny zvládneme.
Brojlerům byly 3 týdny. Vypustila jsem je ke slepicím do kurníku. Začala bitka. Slepice je považovaly za narušitele, takže začaly kachní mládež šikanovat. Honem jsem začala shánět něco, z čeho udělám kachnám ohrádku. Vyhrálo králičí pletivo. Kachny tak mohly v klidu dalších pár dní přebývat v kurníku.
Přišla nabídka na odkoupení kachny pižmové. Šlo o kačera a 2 kachny. Když jsem byla malá, rodiče měli čínské kachny. Ale pižmovky? Jo aha! Kachna pižmová má ještě jiný název - čínka :) Koupila jsem si tedy pižmovky do chovu. Strčila jsem je do kurníku ke slepicím. Začalo dost slušné rodeo. Slepice byly v pohodě, ale Arnošt to nevydejchal. Bitka kačera s kohoutem byla tak ostrá, že zbourali hřady a piliny byly i na stropě. Fajn. Je večer, druhý kurník nemáme. Kam dám nové kachny? Půjdou do dřevěné kůlny, která je víceměné prázdná. S nimi jsem tam šoupla i mladé brojlery. V rámci nouzového řešení tak vznikl dočasný kachník. Chovný kačer dostal jméno Donald. Původně to je jméno po komiksové postavě Kačer Donald. Našlo se však už dost lidí, kteří si díky jeho číru na hlavě mysleli, že je pojmenován po Trumpovi.

Každé ráno jsem tedy otevírala kachník i kurník. Na zahradě se všichni postupně začali tolerovat. Brojleři vyrostli, holky pižmový vyvedly mladé kačenky a Donald s Arnoštem vládli dvorku. Netrvalo dlouho a kachny se vybodly na kachník. Nacpaly se do kurníku a Arnošt i slepice to tolerují. Mně to ulečí práci, protože nosím jen jednu vodu a jedno zrní.

Vsadím se, že postava Kačera Donalda je kreslená podle kachny pekingské. Jak ti naši brojleři vyrostli, v každém z nich vidím onu postavičku :)

Naše první domácí vejce jsem musela ihned ochutnat.

Chovné pižmovky Donald, Julinka a Matylda.