z Prahy do podmínek první republiky

17 | Dárky vlastní výroby

Máme tu leden. Pro někoho je to začátek nového roku, pro jiného konec vánoční pohody. Jaké byly vaše Vánoce? Dostali jste nějaký dárek, nad kterým jste se usmáli jen ze slušnosti? Dříve jsem si lámala hlavu co komu koupit. Bylo potřeba vymyslet dárek, který udělá radost, bude vybrán na míru dané osobě a v ideálním případě nebude stát majlant. Když už mě napadl dárek na míru, byl obvykle dost drahý. Vzala jsem to z druhého konce. Bloudila jsem po obchodech a tipovala, komu bych zrovna tuhle věc mohla koupit... Taky blbej nápad.

Výsledek nebyl příliš valný. Časem jsem došla k závěru, že není potřeba dárkem ohromit, že o lapače prachu nikdo nestojí a jakékoli blbosti zkrátka nemá cenu kupovat. Sama nemám ráda dary, které mi nesednou. Dostanete blbost, kterou nechcete, ale zároveň ji nevyhodíte, protože to byl dárek. Možná ze slušnosti nosíte tričko, které byste si opravdu nekoupili, ale protože jste ho dostali, nechcete dotyčného urazit.
Já jsem u sebe zavedla vánoční seznam. Mám svátek, narozeniny i Vánoce těsně u sebe, takže celý rok nic a v prosinci tu je najednou hromada darů. Během roku si do seznamu napíšu, co v tu chvíli potřebuji. Krém na ruce, klubíčko na pletení, tuhle knihu a tamtu knihu. V listopadu pak jen seznam vytáhnu, předám a rodina si ze seznamu vybere to, co uzná za vhodné. Tím eliminuji riziko, že dostanu nějakou hloupost. Zároveň nevím s jistotou, co ze seznamu dostanu, protože si každý v listině vybírá co chce.

Tím jsem tedy vyřešila sebe. Ale co ostatní? Ne každý tvoří seznam přání. Blbosti a lapače prachu rozdávat nechci. Když koupím láhev alkoholu nebo bonboniéru, bude to vypadat, že jsem si s dárkem moc hlavu nelámala. A ještě to stojí peníze.
Postupně jsem z takových neutrálních dárků přešla na delikatesy. Místo lahve alkoholu jsem koupila nějakou pěknou paštiku nebo šunkovou kýtu. V Praze je plno obchodů s delikatesami, takže to nebyl zase takový problém. Do peněz to sice lezlo stále, ale vypadalo lépe, než jen láhev ze supermarketu.

Po přestěhování do chaloupky jsme začali hospodařit. S tím jde v ruku v ruce zpracování třešní, švestek, jablek a hrušek. Zkoušíme různé kompoty, marmelády, mošty a sirupy. Na podzim si děláme vlastní kvas na pálenku, kterou si pak necháváme pálit v nedaleké pálenici.
Primárně jde o zásoby pro naši vlastní potřebu. Jelikož jsem estét, a potřebuji mít hezké i ty skleničky, které budou rok ležet ve sklepě ve tmě, dají se naše výtvory použít i jako dárek. Letošní třešně jsem například zavařila do skleniček s barevnými víčky. Každá sklenička je popsaná i s rokem výroby.

Na Vánoce jsme tedy dali mým i manželovým rodičům stejný balíček. Jmenoval se "Chaloupkový švestkový set". Uvnitř balíčku byly všechny naše výrobky ze švestek. Švestková grilovací omáčka, švestková povidla, sušené švestky apod.
Kromě toho, že nás to stálo minimum peněz, byla obrovská výhoda v úspoře času. Výroba těchto věcí probíhala někdy na podzim, takže už v tomto období jsme měli dárky vyřešené. Žádný extra čas to nezabralo, anžto jsem stejně vyráběla vše pro nás. Stačilo dát jen pár skleniček bokem. Právě jsem se vyhnula předvánočnímu shánění dárků. Dále v tom vidím přidanou hodnotu vlastní práce. S takovým dárkem totiž předávám i kus svého času a energie (naštípat dříví, donést ho do kuchyně, zatopit, nanosit vodu v kbelíku, omýt ovoce, nakrájet, zavařit...). Jen tak každému tyto výrobky nedávám. Není to jen zboží koupené během 5 minut v obchodě. Dost lidí také vidí přidanou hodnotu v domácím původu. Marmeláda, ve které je jen ovoce a cukr.
Mám kolem sebe i několik lidí, pro které domácí výrobky nejsou vysněným dárkem. Takovým lidem nedávám vlastní marmeládu. Daruji jim něco z již zmíněných delikates.
Když mám čas, vyrábím i nejedlé dárky. Jeden rok jsem pod stromeček rodině pletla ponožky. Myslím, že v letošní energetické krizi přijdou vhod :).

Kdysi jsem někde četla, že Britové neřeší, jaký dárek dávají, ale je pro ně nesmírně důležité, jak ho zabalí. Nevím, zda je to pravda nebo ne. Musím ale uznat, že něco na tom je. Když bude dárek krásně a precizně zabalený, dáváme tím najevo, že nám dotyčný stojí za tu práci. Krásně zabalit se dá totiž i naprosto obyčejný a levný dárek. Snažím se toho držet. Když mám klid na zabalení, dávám si záležet.

Na svatbách je slušné nachystat výslužku pro svatebčany. Obvykle to bývá nějaký mix dortíků a koláčků. Jelikož jsme si naši svatbu s manželem organizovali sami, přemýšlela jsem, co budeme rozdávat hostům jako výslužku my. Květiny na svatbu jsem si vázala sama, takže moje práce před dnem D byla jasná. A nějaké pečení koláčků se tam rozhodně nevešlo. Také jsem počítala s tím, že když budou lidé z hostiny odcházet nacpaní vším možným, že z koláčků asi nebudou úplně u vytržení.
Zvolili jsme tedy trvanlivější výslužku. Svatební minimarmeládku a víno. Marmeládky mne napadly, když jsem v létě před svatbou zavařovala třešně. Koupila jsem malinké skleničky a na našem prvorepublikovém sporáku zavařila marmeládu. Díky mému studiu zahradní tvorby nemám ke grafice a designu daleko, takže jsem si v PC nakreslila etikety, vytiskla a nalepila na hotové marmeládky. S vínem to bylo podobné, jen jsem si ho tedy nevyráběla. Můj bratranec má vinařství, takže jsme využili jeho služeb. Opět jsem si v PC navrhla viněty, odeslala je bratrancovi a ten mi je pěkně vytiskl, nalepil na vybrané láhve vína a odeslal k nám domů. No a protože chtěly i obě maminky nějak pomáhat, byly ve výslužce nakonec i ty koláčky :)
Výslužka měla docela úspěch. Někteří hosté se mi ozývali i několik měsíců po svatbě, že si zrovna otevřeli naši marmeládku nebo víno. Jiní si nápad převzali do své vlastní svatby.

Není tedy třeba kupovat drahé dary. Stačí rozdávat to, co máme a umíme.

Z našich lesních jahod dělám zmrzlinu a marmeládu. Takový dárek je hned pryč.

Domácí třešňový kompot. Zásoby na zimu i sladký dárek.