8 | Nemáme koupelnu
Jeden z argumentů, proč se nedá v chaloupce bydlet, byl absence koupelny. V dnešní době to bez koupelny přeci nejde. Kdysi tu koupelna byla. Z dob mého dětství si vybavuji, že babička měla litinovou vanu s brutarem. Brutar byl bojler na dřevo s výtokovým kohoutem. Nahoru se nalila voda, zatopilo se a po ohřátí se voda vypustila kohoutem do vany. V průběhu let brutar zmizel. Zmizela i vana. Zato se objevil nehezký plastový sprchový kout s tekoucí vodou. Rozvod vody šel od studny do sprchového koutu. Trubky byly vedeny docela nadivoko. Kam trubka padla, tam zůstala. Ovšem šlo o první tekoucí vodu v chalupě. Doposud tekla voda maximálně do kýble.
Sprchový kout byl jako pěst na oko. V barokní chaloupce se najednou zjevila plastová bedna. Vyšisovaná a s odlupující se povrchovou úpravou. Byla to sprcha, kterou jeden rodinný známý vyhazoval. Do chaloupky se namontovala kvůli babičce, aby tam mohla v létě přebývat do vysokého věku. Zvládla to do 90 let.
Kromě plastové bedny byla na chaloupce ještě jedna možnost mytí. Solární sprcha na zahradě. Do sprchy se napojí zahradní hadice, sluníčko ohřeje vodu v černém tubusu a můžete se vesele sprchovat. Pokud vím, babička dávala přednost spíše této variantě.
Poté, co jsme s manželem začali do chaloupky jezdit na víkendy, krabicová sprcha vypověděla službu. Respektive sprcha i rozvody vody. Na jednu stranu to bylo super, protože byl konečně důvod vyhodit tu hrůzu. Na stranu druhou bylo potřeba dočasně řešit hygienu, než bude zrekonstruovaná koupelna. V létě to je jednoduché. Používáme solární sprchu na zahradě.
Během horkých letních dní byla voda v solární sprše krásně ohřátá. Horší to bylo za oblačného počasí. Možná právě tímto způsobem začalo mé nenásilné otužování. V Praze jsem potřebovala horkou vodu. Tady mi najednou stačila vlažná. Mých snižujících se nároků na teplotu vody jsem si všimla až po pár měsících. Ani mi to nepřišlo. Během podzimu začala solární sprcha ztrácet význam. Voda se nestačila ohřát, takže na sebe člověk pustil akorát studenou vodu přímo ze studny. Co s tím? Jak se budeme mýt?
V 90. letech jsem byla s rodiči na dovolené v Africe. Pamatuji si jeden bungalov, kde byla hygiena vyřešena pomocí hrnečku. Člověk si nabere vodu do hrnečku, polije se, namydlí a spláchne vodou opět za pomocí hrnečku. No, nikdy by mě nenapadlo, že budu muset tohle praktikovat v České republice, ale nouze mě donutila. Chci se umýt, tak si musím poradit. Je to nouzovka, než bude koupelna. Podzim jsme zvládli díky kyblům s ohřátou vodou. Po umytí jsme ihned zalezli ke kamnům a ve výsledku nám bylo příjemně. Že by další etapa otužování?
Nová koupelna je samozřejmě v plánu, ale protože je nutné v chaloupce pořešit asi tak milion důležitějších věcí (kanalizace, vodovodní přípojka, zeď v havarijním stavu...), nemůžeme chtít všechno hned. Tento styl života mne naučil trpělivosti. Dřív jsem chtěla všechno hned. Vše jsem rozdělala, máloco dokončila a výsledkem byl ještě větší chaos. Je potřeba se soustředit na 1-2 úkoly, které neopustím, dokud nebudou hotové. A koupelna zrovna není na "pořadu dne". S ní to bude na dlouho. V koupelně se propadla podlaha, jelikož je tam lepená dlažba přímo na hlínu. Voda z divokých trubek na několika místech ucmrndávala do spár dlažby a vymlela hlínu pod ní. Není divu, že se dlažba propadla. Bude potřeba osekat a nahodit zdi, udělat podlahu, kamna, nové rozvody vody apod.
Naskytla se možnost získat starou litinovou vanu za odvoz. Hned jsem ji vzala, protože až bude jednoho dne koupelna hotová, radši chci mít v barokní chaloupce vanu litinovou než akrylátovou. Vana teď stojí v rozpadlé koupelně a čeká na renovaci. Kdybych si dneska měla koupit novou litinovou vanu na nožičkách, stálo by to kolem 100.000,-. Jednoho dne možná napíšu článek s příběhem naší vany :)
Sprchování v létě a na podzim bylo vyřešené. No ale co budeme dělat v zimě? Přeci nebudu v zimě na vlhčených ubrouscích, to je hloupost. Jde se vymyslet nouzové řešení č. 2. Jak to dělali lidé před 100 lety? Koupali se doma v neckách!
Necky tu jsou, ale jsou prožrané od červotoče. Navíc bych dřevěné necky neunesla. Koupila jsem tedy plechovou vanu asi tak za 700,-, do které se vejde i dospělý člověk. Je z tenkého plechu, takže je lehoučká. Vana se postavila do místnosti, kde se ten den zrovna topilo. Na kamnech se ohřála voda, nalila do vany a člověk tam mohl vegetit jak dlouho chtěl. Pěkně u teplých kamen. Po podzimní zkušenosti s kýblem to bylo koupaní za odměnu. Už to nebyla akce jen na umytí. Už si tu horkou vodu mohl člověk i užít.
Kdyby mi tohle někdo vyprávěl ještě v Praze, myslela bych si, že je to úplný blázen. Že takhle žít nejde. Že je to nesmírná oběť.
Kdybych tohle věděla předem, nešla bych do toho, protože jen ta představa by mě od takového života odrazovala. Takhle mohou žít jen blázni.
Je však potřeba si uvědomit pár věcí:
Myslím, že kdybychom do podmínek první republiky skočili ze dne na den, z donucení a bez zadních vrátek, asi bych byla nešťastná. Stála bych uprostřed zatuchlé chalupy s vidinou, že tohle nikdy nezvládnu. Netušila bych, kde a jak v tom množství práce začít.
Kdysi mi někdo řekl, že "dočasná řešení se postupně stávají řešeními trvalými". Asi na tom něco bude, protože první koupání v plechové vaně v kuchyni byla nouzovka. Bylo potřeba se umýt a na sněhu tedy mrznout nebudu. Čím častěji se však vana nosila do chalupy, tím méně nám to přišlo divné. Takže než bude nová koupelna, zvládneme v chaloupce hygienu po celý rok.
Koupelna je tedy v plánu, a za ten život v domě se zahradou (a bez dluhů) toto dočasné řešení stojí.
V Praze jsem brala horkou sprchu jako samozřejmost. Možná si pamatujete, když jsem v prvním článku psala o tom, že se v Praze pořád někam spěchá. Když tak nad tím přemýšlím, vlastně se spěchalo i v té koupelně. Člověk přišel domů utahaný z druhé práce a chtěl si jít hned lehnout. Ale musí jít ještě do sprchy... V chaloupce si člověk uvědomí naplno, že horká sprcha není samozřejmost a má radost i z maličkostí. To je možná to, co mi v Praze chybělo. Vše bylo samozřejmé a pořád se někam spěchalo. V chaloupce si člověk užívá každodenní drobnosti. Druhá práce není třeba, voda je z vlastní studny a zadarmo.
Diskutovat ke článku můžete na facebooku:
Publikováno: 5.9.2022
Výpis článků Předchozí článek Další článek