z Prahy do podmínek první republiky

9 | Vaříme na ohni

V chaloupce není sporák indukční, elektrický ani plynový. V chaloupce je prvorepublikový sporák na dřevo. Litinovo-kachlový se zabudovanou troubou. Velikostí bych ho přirovnala asi jako tři běžné sporáky vedle sebe + ještě jeden postavený nahoru. Jako malá jsem tomu říkala "kamna", jelikož to bylo něco, do čeho se cpalo dřevo. Až teď jsem začala pátrat, jak danou věc pojmenovat.  vypátrala jsem "sporák". Jestli jsem své pátrání dobře pochopila, kamna jsou těleso, které vydává primárně teplo. Jako vedlejší efekt mohou mít plotýnku na hrnec. Sporák má primární účel vaření a pečení, takže má velkou plotnu, někdy i troubu nebo zabudovanou nádobu na ohřev vody. Vydávání tepla do místnosti je až sekundární záležitost. Pokud je má domněnka špatná, dejte mi vědět :)

Vaření na ohni byl další argument, proč nejde v chaloupce bydlet. Přeci není možné neustále topit, nosit dřevo, přikládat, hlídat oheň a k tomu všemu ještě vařit (krájet, loupat, míchat). Jo, a ještě k tomu mýt nádobí v lavoru. To prostě nejde, tam nemůžeme bydlet.

Můžeme. Není to vůbec nic hrozného. A zase to nebyl skok od indukce k ohni ze dne na den. Šlo o postupnou a pomalou změnu. Úplně na začátku jsem si jídlo na víkend uvařila v Praze na indukci. Na chalupu jsem dovezla hrnce plné jídla. A bylo to přesně kvůli představě, že to v chaloupce nejde. Postupem času mě přestávalo bavit neustále přenášet hrnce sem a tam. Začala jsem na litinovém sporáku vařit jednoduchá jídla (hlavně, aby se neušpinilo moc nádobí). Postupně, jak jsem si na podmínky zvykala, mi již přišlo úplně normální a bezproblémové vařit v chaloupce i složitá jídla. Nyní tu peču i chleba.
Tento sporák mne naučil štelovat oheň. Kdysi jsem pročítala starou kuchařku, kde byla kapitola o tom, jak přikládat, aby se při vaření šetřilo dřevo. Zkusila jsem a funguje to! Oheň si pohrabáčem posouvám do místa, kde potřebuji největší žár. Přikládám tak, abych nemusela dávat zbytečně moc dřeva. Už mám vychytané i rozdíly při spalování měkkého a tvrdého dřeva, čímž si zase nastavuji dobu hoření. Při krátkém a rychlém vaření dávám přednost měkkému dřevu. Při táhlém dlouhém vaření dřevu tvrdému.

Máme samozřejmě i záložní varianty. Ne vždy může člověk roztápět celý obrovský sporák. Při marodění nechcete stát X hodin u sporáku a štelovat oheň. Také se nevyplatí roztápět, když potřebujete jen krátce ohřát jídlo.
K tomu využívám malou propan-butanovou lahev s vařičem. Dvoukilová lahev nám vydrží asi tak na 3-4 měsíce. V zimě ještě déle, jelikož využíváme kamna s malou plotýnkou. Když už se topí v kamnech, je zbytečné zapalovat vařič.
Druhá záložní varianta je elektrický vařič. Ten využíváme, když je nejhůř. Elektřina v chaloupce moc nestíhá.
V létě to samozřejmě jistí klasický gril.

Velký sporák umožňuje velké vaření. Dokonce je to potřeba. V létě by bylo neefektivní každý den topit. Je tedy nutné plánovat dopředu, využít každý centimetr plotny. Zítra budeme zatápět. Po celou dobu se bude na plotně táhnout vývar. Na vedlejším místě budu v hrnci vařit bramory a na pánev hodím řízky. Ještě mi zbývá polovina volné plotny. Hodím tam pekáč a na sádle usmažím koblížky. No a když už topit, je nutno využít i troubu. Bude se péct chleba. Tím mám vyřešeno nejen jídlo na celý zítřejší den, ale i na pozítří. Ke snídani budou koblihy nebo chleba. K obědu se zvládne opakování vývaru a řízků (ohřeji na PB lahvi). Večeři jistí chléb.

Někdy vařím hodně do zásoby, aby se dalo jídlo zamrazit. Především vývary, knedlíky, omáčky a chleba.

Menší ovocný kynutý knedlík. V tom teplíčku u kamen kyne těsto velmi rychle :)

Nejvíce jsem pyšná na domácí chléb pečený v troubě na ohni.